TEDxPrague 2019

Tomáš je slovenský nezávislý reportér, který sa zabývá konflikty a působí v krizových oblastech po celém světě. Občas tají, že je novinář a říká, že reportér musí poslouchat všechny.

Poslední dva roky působil jako jediný západní novinář, který nepracuje pro ruskou propagandu, v bojové zóně východní Ukrajiny. “V krízových oblastiach som pri analýze ich pretrvávajúceho ozbrojeného konfliktu dospel k poznaniu, že ani jedna zo strán si nepriala daný vývoj situácie.”

Jeho texty jsou publikovány ve čtyřech dalších jazycích, byl nominovaný na českou Novinářskou cenu a je držitelem tří slovenských Novinárskych cien.

Osamu by mohl být typickým Husákovým dítětem, kdyby se nenarodil zrovna v Tokiu. Šťastné dětství strávil na moderních sídlištích Asie i Evropy, aby se posléze sám stal architektem zaměřeným na tvorbu obyvatelnějšího města. Poté, co sedm let vedl český architektonický časopis ERA21 a pět let řídil program mezinárodních urbanistických konferencí reSITE, se stal letos pátým děkanem Fakulty umění a architektury Technické univerzity v Liberci.

Osamu věří, že má smysl spolupracovat napříč společností, přes naše názorové i osobní odlišnosti. V minulém roce studoval s pomocí Fulbrightova stipendia fungování nejúspěšnější architektonické nadace na světě, sídlící v hyper-segregovaném americkém městě Chicagu, aby se pokusil přenést a přizpůsobit nejinspirativnější přístupy k architektonické osvětě veřejnosti do českého prostředí.

Petra vystudovala arteterapii, velkou část profesního života se ale zabývá pomocí dětem a rodinám, které zažívají doma násilí. Více jak 15 let pracovala s dětmi v utajeném azylovém domě pro oběti domácího násilí. Na základě těchto zkušeností v roce 2015 založila, a od té doby vede Centrum LOCIKA, první specializované centrum pro děti ohroženým násilím v rodině v ČR.

Petra ráda pracuje s obrazy a tělem, miluje pohyb a nesnáší stagnaci. Chronicky věří v dobré konce, a tak hledá naději i tam, kde není na první pohled vidět. Práce s traumatem jí mnohé dala, mj. to, že pokud dáme dětem bezpečné místo a autentický vztah, můžeme se od nich mnohé dozvědět a naučit.

Mají asijské rysy, ale české pasy – aneb když se dvě kultury sváří v jednom těle. Pohybová etuda o tom, jak se vnímají dvě příslušnice druhé generace vietnamských imigrantů v České republice, Hong Nhung Dangová a Huyen Vi Tranová. Děti vietnamských imigrantů se na rozdíl od svých rodičů zpravidla považují za Čechy. Narodily se tady, mluví výborně česky a znají české tradice a hodnoty. Přesto jim v žilách proudí vietnamská krev, mají zjevně asijské rysy a většina jejich příbuzných často stále žije ve Vietnamu. Právě toto vnímání sebe sama jako „někde mezi“ bylo prvním impulsem, který autorky inspiroval ke tvorbě dokumentárního divadelní představení.

Drogy jsou s námi od začátku. Nikdy jsme je tak úplně neměli pod kontrolou. Návykové látky jsou zdrojem paradoxů a rozporů. Ve spojení s nimi nám v hlavě vyvstává spousta otázek, a není jednoduché na ně najít odpovědi.

Dilemata a etické otázky s nimi spojené mají dopad na jednotlivce i celou společnost a její fungování. Existuje pozitivní východisko, směr, kam se ubírat? Svůj pohled na věc prozradí Michal Miovský.

Michal je klinický psycholog a psychoterapeut. Během své kariéry pracoval jako poradenský pracovník v denním stacionáři, vědecký pracovník Psychologického ústavu Akademie věd ČR, na Katedře psychologie Univerzity Palackého v Olomouci se věnoval metodologii výzkumu, léčbě a prevenci problémů způsobených užíváním návykových látek, vedl Centrum adiktologie Psychiatrické kliniky 1. LF UK v Praze. V současné době je přednostou Kliniky adiktologie, zároveň působí ve funkci proděkana 1. lékařské fakulty Univerzity Karlovy v Praze pro nelékařské studijní programy.

Jsou Blade Runner, Ostrov či Válka s mloky pořád ještě sci-fi nebo realita 21. století? A představuje CRISPR svatý grál lidstva? A co to vlastně je?

Vojtěch se chtěl v šesti letech stát vynálezcem a jeho prvním vynálezem měla být kosmická loď. I když kosmickou loď nikdy nesestrojil, věda jej provází celým jeho profesním životem, který zasvětil dvěma světům, analytické chemii a molekulární biologii. Toto netradiční spojení mu nyní umožňuje zkoumat procesy odehrávající se v nádorové buňce. Výzkum, kde využívá technologie moderních editací genomu CRISPR, by měl odhalovat způsob jak potlačit progresi nádoru a výrazně zvýšit účinnost protinádorové léčby.

Vojtěch publikoval více než 600 vědeckých prací, kromě nádorové biologie se zajímá o pokročilé nanomateriály. Je celoživotním snílkem a fanouškem sci-fi a fantasy literatury.

Životní příběh Simona byl jeden životní zvrat za druhým. Své vnitřní sváry a konflikty se ale rozhodl řešit a v posledních letech se mu podařilo nastoupit cestu sebesmíření a vnitřního vyklidnění.

Dnes využívá svůj potenciál nejen jako nejmladším členem Rady vlády pro romské záležitosti a poradcem předsedy senátorského klubu, ale i jako manažerem v PR agentuře.

Těžko na cvičišti, lehko na bojišti…. Sám Simon říká, že jeho prvních 28 let života bylo top cvičení. Tvrdá příprava a trénink na to, aby našel velkou sílu změnit životní postoje, překonat své vlastní vnitřní démony a jednou snad dokázal spojit dva tak zdánlivě oddělené světy.

Svět internetu a neustálého připojení. Místo, kde se umělá inteligence střetává s člověkem. Všichni se v něm pohybujeme, údaje o své osobě sdílíme, a ať o tom víme nebo ne, odhalujeme se. Místo kde se potkává dobro i zlo, a je nutné se bránit i chránit…

Existuje však dokonalý způsob? Může člověk vyhrát nad strojem? Co víme o bezpečnosti jako “obyčejní” uživatelé a proč by chtěl hacker napadnout právě nás a naše zařízení?

Miloslav Lujka se věnuje Cyber security tématu již 12 let a mimo jiné vystupuje v televizi a na dané téma píše články. Dále také založil neziskový projekt Digitální pevnost, který má za cíl bojovat za bezpečnější online svět, stejně jako vzdělávat v oblasti bezpečnosti digitálního světa.

Dana je duší racionální a pragmatická osobnost, která ráda používá svůj vlastní rozum a nazývá věci pravými jmény.

Vystudovala jaderné inženýrství a od promoce je její profesí hodnocení a regulace rizik jaderných technologií. V roce 1999 byla jmenována předsedkyní Státního úřadu pro jadernou bezpečnost a je jednou z nejuznávanějších osobností z hlediska svých názorů nejen na toto téma.

Často mluví o důležitosti kritického myšlení, protože základem všeho, i vztahu lidí k přírodě a celému okolnímu světu, je především snaha a ochota porozumět. Za největší hloupost ve vztahu s jadernou energetikou považuje mýty spojené s Černobylem a sama říká “Boj s fámami je marná věc, ale nikdy to nesmíme vzdát. A trpělivě vysvětlovat, znovu a znovu. Hlavně dětem a mladým lidem.”

Převládá v jaderné energetice spíš téma SVÁRU anebo SVARU? Nechte se překvapit.

Taky si často kladete otázku, jestli je to, co právě děláte morální a kdo to případně správně posoudí? A je morálka pouze jedna anebo se na ni můžeme podívat z více pohledů? Oliver Scott Curry zkoumá povahu, obsah a strukturu lidské morálky a chápe ji jako soubor biologických a kulturních řešení problémů spolupráce a opakování konfliktů v lidském společenském životě.

Oliver je nejen výzkumným pracovníkem na Oxfordské univerzitě nebo na London School of Economics, ale i ředitelem výzkumného centra Kindlab, které zkoumá a měří laskavost v každodenním životě.

Marie pracuje přes 15 let v polárních krajinách a na ledovcích. Je vědkyní, která se zabývá výzkumem mikroorganismů polárních oblastí, především těch, které žijí v ledu, sněhu a ledovcových sedimentech. Oblasti, ve kterých se nachází objekty jejího zkoumání, jsou jedny z nejextrémnějších na naší planetě a právě teď dochází k jejich drastické proměně v důsledku změn klimatu.

Marie poodhalí, co to znamená studovat život na a uvnitř ledovců a jaký je život za hranicí toho, co si většina lidí představuje, že je možné.

O životě s vědomím smrti a konečnosti se v české společnosti stále mluví velmi málo. O smrti se pojednává spíše z medicínského nebo abstraktního filozofického hlediska, ale chybí ten “obyčejný”, univerzálně lidský zkrátka každodenní pohled a vztah k ní. Smrt se totiž týká opravdu každého z nás bez ohledu na profesi, IQ nebo velikost majetku.

Záhy poté, co se Kateřině při setkání se smrtí obrátil vnitřní život vzhůru nohama, setkala se zenovou meditací a vydala se na dobrodružnou objevnou cestu. Ta ji vedla k odchodu z IT firmy, k dobrovolničení v hospici, životu v buddhistickém klášteře, pěší pouti a mnoha dalším důležitým zkušenostem. V roce 2012 se Kateřina vrátila zpět do Česka a založila iniciativu “Na konci dechu”, v rámci které doprovází umírající i pozůstalé a vytváří prostor ke zkoumání otázek spojených s koncem života. Od roku 2018 je také členkou spolku Ke kořenům, který se věnuje přírodnímu pohřebnictví a obřadům posledního rozloučení s respektem k lidem i přírodě.

Prague Breakin School je jednou z předních Break Dancových skupin v České republice. Členi Prague Breakin School mají na kontě řadu vítězství v prestižních českých i zahraničních soutěžích.

Díky přátelské atmosféře a profesionálnímu vedení tréninků všichni Bboys a Bgirls úspěšně posouvají své dovednosti na vyšší příčky.

Dominantou činnosti Prague Breakin School je poskytování lekcí Break Dance pro všechny věkové kategorie a pokročilostní úrovně.

Neméně významné je však i vystupování s efektní profesionální show na eventech všeho druhu, pořádání tanečních workshopů, táborů a soutěží pro děti i dospělé.

Julie byla vždy nesmírně soutěživá, zlí jazykové by řekli, že až přehnaně, ale…

V 26 letech, před závěrečnou zkouškou z práva, si uvědomila, že chce svůj život změnit a založit vlastní firmu. Odešla tam, kde cítila největší potenciál, do Číny. Za pochodu se naučila mandarínskou čínštinu a postupně vystavěla svou vlastní firmu v cestovním průmyslu.

V 28 letech už byla nejmladší ředitelkou společnosti ve skupině firem stejné velikosti jako ta její (v roce 2018 dosáhla její společnost příjmů 700 milionů EUR).

A kde je dnes? V 29 letech společně se svým týmem přivedla na čínský trh třetí největší francouzskou leteckou společnost a otevřeli trasu Paříž (Charles de Gaulle) – Peking (Jinan). Zvládla dokončit svůj první maraton a už trénuje na polovičního Ironmana.

Seznamte se s ženou, která byla letos zařazena do evropské prestižní skupiny Forbes 30 pod 30.

Spor víry a nevíry označil Goethe za hlavní drama naší kultury. Dnes to však není rozpor mezi skupinami věřících a nevěřících, nýbrž se odehrává v hlavách a srdcích jednotlivých jedinců. V současné postmoderní teologii a filosofii náboženství se rozvíjí nový směr, kde je víra vnímána jako svobodná volba představující odvahu vstoupit s důvěrou do oblaku tajemství a paradoxů.

Do tohoto pro mnohé z nás neznámého světa nás zasvětí Mons. Prof. PhDr.Tomáš Halík Th.D., dr.h.c.

Za komunistického režimu působil v náboženském i kulturním disentu a byl tajně vysvěcen na kněze. Po r. 1989 podnikl přednáškové a studijní cesty do všech 6 kontinentů, byl mj. hostujícím profesorem na univerzitách v Oxfordu, Cambridge a Harvardu. Papež Jan Pavel II. ho jmenoval poradcem Papežské rady pro dialog s nevěřícími a Benedikt XVI. čestným papežským prelátem.

Dnes je členem Evropské akademie věd a umění, obdržel řadu prestižních mezinárodních ocenění a také profesorem Filozofické fakulty UK. Nadále se věnuje také spisovatelské činnosti a jeho knihy byly přeloženy do 19 jazyků. V neposlední řadě je prezidentem České křesťanské akademie a farářem Akademické farnosti a viceprezidentem council for Research in Values and Philosophy ve Washingtonu.