Jan Kršňák
Umí číst a psát. Vystudoval filmovou vědu na FF UK, kterou zakončil prací o nelidských pohledech Dehumanizace myšlení. Pak si udělal čtyřleté prázdniny, aby se mu opět vrátil lidský pohled na svět. Dva roky žil v Santiagu de Compostela mimo čas. Později bydlel na pláži, v zahradním domku, na náměstí ve Vigu či ve skleníku v lese. Po návratu do Prahy se doktorandsky zabýval mediálními formami komunikace s bohy a bohyněmi v posledních 3500 letech, ale studium nedokončil, neboť tituly nejsou k životu potřeba. Vlastně to od začátku věděl, ale chtěl si vyzkoušet, jestli jde napsat disertaci o lásce. Nejde.
Nyní se věnuje intuitivní pedagogice a spolupracuje s Institutem pro podporu inovativního vzdělávání, kde objevuje a rozvíjí svět alternativních škol. Spolu s Lucií Kramperovou je autorem knihy rozhovorů o inovativních školách Jak se učí živě?.
Je zakladatelem stránek digiděti.cz, kde se rodičům nabízejí rady a inspirace, jak postupovat s výchovou dětí běhajících mediální krajinou. Zároveň se zde zamýšlí, jakých tvarů nabývá člověk žijící v digitalizované společnosti 21. století, jak se cítíme, když se stáváme kyborgy nebo jak si porozumíme s umělou inteligencí.
Má i nemá děti.
