Jak se učí s radostí

18. červenec 2018

Již za pár dní nás čeká TEDxPragueED. Tentokrát jsme si pro Vás přichystali téma Radost. O čem tedy naši stateční řečníci budou na prknech divadla ABC? Už teď Vám můžeme slíbit, že každý z nich si našel cestu k radosti z vlastního vzdělání a ze vzdělávání druhých. Taková cesta ale může vypadat různě a i o tom se s Vámi budou naši řečníci bavit.

Ne každý se narodí a vyroste s vášní pro učitelství, třeba takový Tomáš Hisem strávil dvacet let kutáním v dole. Až „na stará kolena“, když mu důl zavřeli, našel dlouho ztracenou vášeň pro vzdělávání. Překvalifikoval se tak programátora. No a dnes rád povzbudí všechny, kdo se bojí jít do něčeho nového, protože už je přece pozdě a jsou na to staří!

I Marie Bukovjanová si hledala cestu ke vzdělávání trošku déle. Sice už jako malá chtěla být učitelkou, ale život ji zavál nejprve k hotelnictví. A co má člověk dělat, když zjistí, že mu jeho práce přeci jen nepřináší radost? Třeba Marie našla odvahu a přihlásila se do programu Učitel naživo. Je jedna z prvních, kdo tento program absolvovali a dnes je z ní učitelka tělem i duší. A jestli Vás zajímá, jak taková proměna hoteliérky v paní učitelku probíhá, tak se jí můžete přijít do ABC zeptat!

Jsou ale i tací, kteří se pro vzdělávání druhých přímo narodili. Jana Slezáková věděla, že chce být učitelka už od mala. A tak pro ní byl po střední škole peďák jasná volba. A zůstala tam až dodnes! Zároveň objevila takzvanou Hejného metodu, která je poslední dobou hojně diskutovaná v médiích. Jde o alternativní způsob vyučování matematiky, který má skoro stejně odpůrců jako příznivců. Jana patří k velkým propagátorkám metody a pomáhá se zaškolováním nových lektorů. Zároveň také zajišťuje její využití v mateřských školkách a stála u zrodu spolku H-mat o.p.s. Těžko najdete někoho s větší vášní pro vzdělávání jak dospěláků tak dětí.

A u dětí ještě chvilku zůstaneme. Občas se totiž to nejdůležitější nemusí naučit ve škole. Své o tom ví i David Bláha, sympatický student zpěvu na Pražské konzervatoři. Při pohledu na něj byste asi těžko hádali, že je to také zakladatel Školy skejtu, kde učí ty nejmladší z nás, jak se udržet na kusu dřeva na kolečkách. Snaží se tak ukázat dětem, že skejtování není jenom o tom, kdo umí nejlepší trik, ale hlavně o svobodě, volnosti a radosti. Nenásilně se tak snaží svým svěřencům v kulisách pražského sídliště ukázat cestu ke vzájemnému respektu a motivaci.

Se vzděláváním ještě mladších dětí se musí potýkat náš další host, blogger Táta Parťák. Ten je otcem dvou dětí  a při výchově svého syna měl pocit, že ať dělá co dělá, přináší to do jejich vztahu jenom další a další konflikty. To ho donutilo zamyslet se nad dnešním stylem výchovy. Spletí zažitých norem a vzorců chování se propracoval až k jádru problému a rozhodl se začít dělat něco trošku jinak. Došel tak k principům respektujícího rodičovství.  Nesnaží se tak o neustálou kontrolu vlastních dětí a naopak jim dává svobodu a jejich vlastní odpovědnost od raného věku. O svých radostech a strastech s výchovou se pak dělí se čtenáři na svém blogu a je také členem spolku Svoboda vzdělávání. Jak tahle metoda funguje? Má cenu ji zkoušet? To se budete muset zeptat sami.

Dětem s rodiči se věnuje i Michaela Puchánková. Michaela si přivezla z Francie lásku k improvizaci a tu se dnes snaží přenášet i na ostatní. Dnes předává radost z improvizace právě rodičům s dětmi, ale nezapomíná ani na samotné dospělé. Tvrdí totiž, že improvizací se s radostí můžeme hodně naučit. Třeba jak poslouchat druhé a nechat je vedle sebe zářit. Míša také tvrdí, že díky improvizaci se člověk naučí vzít si do hry chybování. Jinak totiž nahradí hru strach a pak z toho žádná velká radost nezbyde. Chybováním a chybami se zabývá i Jan Kršňák. Ten říká, že malé děti se přece chybovat nebojí. Strach z chyb je něco, co se postupně naučíme a pak se takového chování jen složitě zbavujeme. Nebo ne? S tím experimentují inovativní školy, kde se děti učí, že chybovat je lidské a občas správné. Protože jak víme, tak právě chybami se také člověk učí a tak by si z nich tolik nemusel lámat hlavu.

No a napadlo Vás někdy, jak bude vypadat budoucnost vzdělávání? Budeme se učit sami pomocí videí? Nebo se budeme pořád potkávat s panem učitelem? A jak můžeme zlepšit kvalitu vzdělávání u nás? Na takové i další otázky se denně ptá Michael Šebek. Michael je profesor kybernetiky na ČVUT, kde vede výzkum pro společnosti jako je Honeywell nebo Porsche. O tom, že je to učitel na slovo vzatý svědčí i to, že získal ocenění za pedagoga roku od společnosti Siemens. K tomu všemu se ještě snaží zamýšlet nad tím, jaký budou mít informační technologie vliv na školství v blízké budoucnosti.

Jak vidíte, na TEDxPragueED 2018 nás toho čeká opravdu hodně. Již 26.7 se můžete těšit na všechny naše řečníky právě v divadle ABC v Praze. A my doufáme, že budete u toho. Protože k tomu, aby jsme jsme učili s radostí, je potřeba i dobrá společnost. Moc dlouho ale neváhejte, z kapacity 500 míst nám zbývá již jen posledních pár desítek vstupenek.