Učitelka Klára Rudolfová: “Je dobré umět se ztratit. Na vyšlapaných cestách neobjevíte nic nového!”

08. listopad 2018

Když jsme v září vyhlásili soutěž o vstupenky na TEDx pro učitele, těšili jsme se na příběhy učitelů, kteří pomocí TED videí oživují systém vzdělávání v České republice. O tom, že to není utopie, vás přesvědčí paní učitelka Klára Rudolfová z malé vesnické školy. V rozhovoru se nám přiznala k mírné závislosti na sledování TED videí. A pravidelně je dávkuje i svým žákům. Chce, aby její hodiny byly pro děti zážitkem.

Kláro, vy jste v soutěži o lístky na TEDxPrague 2018 pro učitele zmínila, že pomocí TED videí řešíte se žáky i tak silná témata, jako je smysl života a jak se vyrovnat s vážnou nemocí, protože máte ve třídě kluka s cystickou fibrózou. To je úžasné, jaký to na něj mělo efekt?

Marek byl u nás od šesté do deváté třídy a v posledním ročníku to na něj dopadlo. Asi tím, jak dospěl, si uvědomil, že jeho čas je omezenější než ho máme my a hodně se zhoupnul. Děti s Aspergerovým syndromem, kterým trpí i Marek, bývají chytré a on sám se nemusel moc učit ani snažit. V devítce si ale téměř celý rok promaloval a na všechno říkal - “mě to nezajímá, na žádnou střední nepůjdu.” Tak jsme hledali cesty, jak jeho postoj změnit. 

Většinou se to dobře láme na příbězích, především těch, které nejsou vaše, nebo nejsou osobní. Já jsem v té době zcela náhodou natrefila na příběh Claire Wineland a její TED talk “Don't wait to be healed to start serving humanity”, který pro nás byl podnětný v diskuzi o tom, zda má smysl pasivně čekat na smrt nebo si život užít do poslední chvíle. 
My jsme hodně rádi, že tyhle děti ve škole máme. Bereme i hendikapované a mentálně postižené děti a všichni ostatní se s tím velmi dobře sžívají. Uvědomují si, že není nic neobvyklého takové lidi potkávat a umí s nimi komunikovat. 
 

Což bohužel často neumíme ani my dospělí. Jak se vůbec na malou vesnickou školu v Čisté u Rakovníka dostanouTED a TEDx talky?

No, bylo to asi díky mně. Já, když něco dělám, hodně ráda u toho cokoliv poslouchám, zejména u takových těch nezáživných činností jako je mytí nádobí nebo utírání prachu. Začínala jsem s DVTV a Martinem Veselovským, poslouchala jsem radio Plus na Českém rozhlasu a jednou jsem si tak brouzdala po internetu a natrefila jsem na TED talks. Přišlo mi super, že videa jsou v angličtině. Občas mám pocit, že úroveň mojí angličtiny hodně klesá a omezuje se na oblečení, zdraví nebo vybavení domu, takže jsem si říkala, že přece neustrnu na tématech ze základní školy. 
 

A rozhodla jste se je vzít dětem do třídy.

Já jsem dětem říkala: “Koukejte se na ta videa, jsou zajímavá a můžou vás někam posunout.” Tak by se ale podívali možná dva tři z nich. Proto jsem se rozhodla začít jim videa pouštět v rámci výuky. Nepouštím jim celá videa, přeci jen 15 minut už je docela dost času, ale vždy vyberu nějaký úsek, který se nám hodí k výuce a pak se o tématu dál bavíme. Používám hodně videa v angličtině, ve výchově ke zdraví, v dějepisu - třeba když jsme se bavili o rasismu či demokracii. 

Jak na TED videa děcka reagují?

Vždycky, když se pustí video, mají samozřejmě radost. My máme asi výhodu, že jsme malá škola. Já ty děti dobře znám, znám jejich rodiče a od první třídy si je tak nějak formujeme a vedeme cestou, kterou považujeme za vhodnou. Děti jsou vstřícné vůči novým věcem a jsou rády, že nesedí jen tak ve třídě a nedrtí se z učebnice. Vítají cokoliv, co výuku oživí.

Já sama mám videa ráda, protože otevírají témata, o kterých se můžeme bavit. Možná nejsou úplně výuková, ale odkrývají hodnoty a postoje, o kterých si myslím, že bychom je měli u děti budovat, rozvíjet a pomoct jim o nich vůbec jen přemýšlet.

Máte určitě na mysli ta témata, která jsou pro život důležitá a ve škole se k nim moc nedostaneme.

Nedávno jsem se na školení bavila s kolegyněmi, které čerstvě vyšly z “pajďáku” (pozn.red.: Pedagogická fakulta). Ptala jsem se jich, jestli je tam učili kritickému myšlení nebo podobným věcem. Bohužel ne. Pořád se klade důraz na ten “hlavní obor”. To asi není úplně nejlepší. Já se snažím dětem říkat, že mohou v životě dělat práci, která je bude bavit a snažíme se je k tomu směrovat. Věřím, že kdo se chce daný předmět učit, tak to zvládne a bude se učit sám. Dnes k tomu navíc máme neomezené zdroje. A kdo se naopak učit nechce, tak se to nenaučí, ani když do něj budu látku celou hodinu sypat. Já mám třeba na angličtině kluka, který má čtyřku a jen tak tak ho na ní držím. A on mi stejně říká, že má tu angličtinu rád. (smích)

Co ho na ní baví?

Já nevím! Kdybych dostávala takové známky já, tak mě to rozhodně bavit nebude. Na druhou stranu jsem ráda, že není demotivovaný - možná je to právě díky tomu, že hodina je pestrá a stavím ji na trochu jiných základech.

Používají TED talks i ostatní kolegové?

Jeden z učitelů je využívá v němčině kvůli jazyku. Použili jsme je také v přírodopise. Já sleduji také talky o výuce samotné a vždy, když něco nového zjistím, hned druhý den jdu do sborovny a diskutujeme o tom, jestli to má smysl, nebo ne.

Prý jste na TED videích tak trochu závislá - máte pocit, že vám v nějakém směru jejich sledování mění pohled na svět?

Asi ano. Já si říkám, že spoustu věcí by bylo dobré dodržovat, ale nemám vždy tak pevnou vůli, která by byla potřeba. Díky TED a TEDx inspiraci člověk začne o jistých věcech přemýšlet jinak a určitě to nějakým způsobem mění jeho způsob chápání světa.

Ve výuce nás to například posunulo až tam, že jsme se rozhodli začít s CLILem (Content and Language Integrated Learning). Jedná se o metodu s jejíž pomocí se do odborného předmětu integruje angličtina, a tam se nám hodí TED videa. Smyslem toho celého je propojování témat, snaha dostat do výuky život. Propojit daný předmět a probíranou látku se skutečností, kterou děti žijí a je jim blízká. Angličtina a vybraný předmět jdou ruku v ruce a děti se tak mnohem líp učí používat angličtinu, která je pro ně užitečnější než slovíčka z učebnice. Kromě toho se u nich rozvíjí i kritické myšlení a kreativita.

Vzpomenete si na první video, které jste ve škole dětem pustila?

Vůbec ne, ale mám dvě oblíbená! Jsou už starší a pouštím je vlastně všem, když se dostanou do osmé třídy. První je “First 20 hours - How to learn anything” - dětem ukazuji, že mohou dokázat cokoliv na světě - když tomu věnují intenzivně 20 hodin. A pak jim pouštím Marianu Pascal - “Learning a language? Speak it like you’re playing a video game.” Tímhle videem se snažím motivovat žáky, kteří anglicky nemluví, stydí se mluvit nebo mají jiné zábrany. Paní ve videu vypráví svůj příběh, kdy přišla v zahraničí do lékárny a snažila se jim vysvětlit, co potřebuje. Byla tam lékárnice s perfektní angličtinou, ale ona jí vlastně vůbec nerozuměla, protože to podávala příliš složitě. Následně se domluvila s druhou lékárnicí, která uměla anglicky minimálně. Na tomto příkladu je krásně ukázané, že není nutné používat složité obraty a slovní fráze, je důležité se domluvit.

Kde hledáte inspiraci k přípravě na výuku, kromě sledování TED a TEDx talks?

Mám nějaké oblíbené stránky na webu a pro ty nejmenší se hodně inspiruju na Pinterestu. Můj manžel si občas dělá legraci, že sice nemáme uvařenou večeři, ale hlavně, že děti mají nastříhané obrázky. (smích) Nedávno mě na TEDu zaujala krátká čtyřminutová videa. Jmenují se Small Thing Big Idea (pozn. red.: Malá věc, velká myšlenka) - najdete tam třeba video o tužkách, proč se používají a proč mají  šest hran. Nebo video o mikinách s kapucí - hoodies - a jejich historii. Jsou to extrémně krátká videa, ale děti je mají rády - protože tyhle věci znají a denně je používají.

Co překvapivého jste se v poslední době dozvěděla?

Já mívám vždy takové období, kdy se intenzivně zajímám o nějaké téma a koukám na příbuzná videa. Teď mám takové “mapové období”, takže koukám na mapy. Sledovala jsem, jak vznikla mapa londýnského metra. Přestala mapovat zeměpisnou skutečnost, aby cestujícím usnadnila orientaci. Teď nedávno jsem viděla jednoho pána mluvit o tom, jak vypadá mapa světa, když se použijí data ze sociálních sítí. Ukazuje se na ní nejen to, kde jsme, ale také to, kdo jsme.

Co vás z “mapového světa” nejvíc zaujalo?

Že je dobré se umět ztratit. Protože, když jdete pořád po těch samých vyšlapaných cestičkách, neobjevíte nic nového. Když se ztratíte, možná vás potká něco, nebo někdo, kdo vám otevře mysl, nové cesty, nebo nové zážitky.

Kláro, poslední otázka, kde berete na tohle všechno energii?

S tím mám právě trochu problém, takže teď v rámci TEDxPrague 2018: Kotrmelce se plánuji zastavit v mentoringové zóně - domluvila jsem si setkání s paní Janou Kočendovou, která se zabývá energy managementem. Věřím, že mi poradí, jak umět odpočívat.

Ať se vám to podaří a těšíme se na vás 10. 11. na TEDxPrague 2018: Kotrmelce!
Děkujeme za milý rozhovor.

Ptala se: Jana Orlovská