Lukáš Šmol: Věnujte svou energii usilovné práci, ne ambici vystoupit na TEDx

19. říjen 2018

Kdo jednou přičichne k TEDxu a TED talkům, většinou zůstává věrným fanouškem a hltá jedno video za druhým. Podobnou cestou si prošel i Lukáš Šmol, až se před třemi lety prokousal k samotné organizaci TEDxPrague. Už druhým rokem vede programový tým a my jsme s radostí využili příležitost Lukáše vyzpovídat. Podle jakého klíče se vybírají řečníci? A co je potřeba udělat pro to, abychom jednou také mohli vystoupit na červeném koberci se svou myšlenkou hodnou šíření?

Lukáši, zahřívací otázka - jaký jsi měl vztah ke kotrmelcům na základce?

Řekl bych, že dvojí. Měl jsem rád kotrmelce vpřed - asi proto, že ty mi šly. Ale kotrmelec vzad jsem v lásce neměl.

A zkoušíš to ještě?

Neumím ho udělat asi doteď a když se o něj pokouším, je to dost smutný pohled. Už dlouho jsem ale netrénoval, asi bych si měl před TEDxem vyzkoušet kotrmelec dopředu i dozadu.

Jak se s kotrmelci pereš v dospěláckém životě?

Většinou se snažím postavit. Myslím si, že první věc, kterou by měl člověk udělat, je nezůstat ležet. Hned potom se rozhlížím kolem sebe. Zjišťuji následky a přemýšlím, jak se s tím popasovat. Pokaždé se z nich snažím něco vytřást, ne vždy se to daří, ale snaha tam je.

Kotrmelce jsou tématem letošního TEDxPrague, prozradíš nám, na jaké druhy kotrmelců se můžeme těšit?

Kotrmelce budou různé. Osobní, kariérní, kotrmelce ve vědě. Kotrmelec se snažíme nevnímat jen jako fyzickou událost, ale taky jako kotrmelec v myšlení. A chystáme i talk doslova o kotrmelcích.

Podle jakého klíče jednotlivé kotrmelce a řečníky vybíráte?

Hlavní podmínkou výběru je myšlenka, kterou řečník přináší na TEDx. V zásadě nás příliš nezajímá, jestli je známý nebo neznámý, jestli je Čech, nebo cizinec, nebo co vystudoval. Jediné kritérium je, aby na TEDx přinesl myšlenku, o které  jsme přesvědčeni, že je hodná šíření. To znamená něco, co bude pro lidi nové, zajímavé, něco, co je přinutí přemýšlet nebo je aspoň pobaví.

Já si myslím, že pro mnoho lidí je TEDx vysněným cílem - “jednou bych chtěl/a vystoupit na TEDxu.” Máš nějaké doporučení? Co můžu já, jako obyčejný smrtelník udělat proto, abych jednou mohla vykročit na červený koberec a užít si svých 15 minut slávy?

Určitě se nesnaž dostat na TEDx. Věnuj svou energii, talent a zápal něčemu, co považuješ za smysluplné a nenech se rozptylovat ambicemi dostat se na pódium. Já si myslím, že když se ti bude dařit, tak spíš či později si tě všimneme. Nebo si tě všimne někdo jiný a upozorní nás. 

Setkáváš se také s odmítnutím? Jaké jsou nejčastější důvody, proč lidi nechtějí vystoupit na TEDxu?

Určitě ano. A  je to i jedna z věcí, které lidi úplně nechápou. Často dostáváme feedback, proč jsme nezavolali konkrétního člověka. My jsme ho přitom zvažovali, ale on to odmítl. Lidé účast odmítají z různých důvodů. Většinou jsou dost vytíženi, nemají čas se na akci připravit nebo jsou v daném termínu třeba v zahraničí. Pak je tady menší skupinka lidí, kteří se zatím necítí vystoupit se svou myšlenkou na veřejnosti, je to pro ně příliš velká výzva.

Co v těchto případech “ještě se na to necítím” děláte? Snažíte se lidi přesvědčit? 

Snažíme se je hlavně nenutit. Jejich obavy jsou ale někdy přehnané. Dost často je uklidní, když zjistí, že v tom nebudou sami. My pro ně organizujeme přípravné workshopy s Martinem Vasquézem a Davidem Svobodou, kteří jim pomáhají s přípravou vystoupení. Každý z řečníků dostane taky svoji “dvojičku” - člena programového týmu - který mu dává feedback a je mu oporou. Někdo se bojí už jen počtu lidí, kteří mají v den D přijít. My se jim snažíme vysvětlovat, že atmosféra na TEDxu je opravdu příjemná a že řečnické schopnosti rozhodně nejsou prvořadé. Důležitý je obsah a když budou sami sebou, je to to nejlepší, co můžou na pódiu předvést. A když se ani potom na vystoupení necítí, netlačíme na ně. Myslím si, že nemá smysl, kdybychom na pódium někoho dokopali. 

Letos připravujete už 9 ročník. Není z roku na rok těžší a těžší hledat zajímavé a ne úplně známé tváře? Je pořád z koho vybírat?

Určitě je z koho vybírat, ale těžší to je. Zaprvé, každý rok se snažíme posouvat výš kvalitu. Zadruhé, nejsme jediný TEDx nebo konference, která dělá podobný formát. Často se nám tak stává, že lidi, které bychom na TEDx rádi viděli, už nám vyfoukl někdo jiný a v tomto je to složitější. 

Lukáši, teď trochu o tobě, co je pro tebe "myšlenka hodná šíření", pro kterou si chodíš na TEDx?

Pro mě jsou to talky, které mě donutí zamyslet se nad tématem, o kterém jsem si myslel, že o něm vím všechno, nebo, že se mě netýká. Najednou mi někdo ukáže pro mě nezajímavou věc v úplně jiném světle. A třeba následně něco ve svém životě i změním. Takové talky mám rád. 

Který talk tě přinutil hlouběji se zamyslet v poslední době?

Toho jsem se bál, že se zeptáš. :-) Je tu jeden, který budeme mít letos na TEDx ale nechci moc prozrazovat, protože pointa je překvapivá. Hodně mě to přimělo přemýšlet nad způsobem, jakým mohou mladí lidé spadnout do extremistických skupin a názorů. Před dvěma lety  mě hodně vzal talk Jany Frantíkové, která vychovává 12 dětí, z toho 7 adoptovaných. Zaujalo mě, jak byl ten talk veselý, vtipný a dojemný zároveň a že tím úplně rozbila moji představu o tom, jak taková rodina může fungovat. 

Jak jsi se vůbec k TEDu dostal? 

Myslím, že to bylo hned v prvním roce, když začali TED videa vycházet. Studoval jsem na vysoké škole a měl jsem part-time job v jedné projekční kanceláři. Měli jsme docela plonkový týden, kdy jsem neměl moc práce, tak jsem brouzdal po internetu a natrefil jsem na jedno TED video. Byl to Ken Robinson a jeho “How schools kill creativity”. Já jsem ho úplně zhltnul a hned jsem šel na další a další a strávil jsem asi 3 dny v práci sledovaním TED videí. Od té doby jsem fanouškem. 

Jak se z fanouška stane organizátor?

Už dlouho jsem zvažoval, že se do některého TEDx týmu přidám. Předtím jsem žil v Bratislavě, ale pracovně jsem byl hodně rozlítaný a myslím, že bych nebyl moc použitelný. Pak jsem odešel do Prahy a moje kamarádka ze střední školy Elenka byla v pražském TEDx týmu. Tak mě jednou vzala na schůzku, pak jsem šel na další a bylo to.

Proč právě TEDx a ne třeba nějaká jiná dobrovolnická aktivita?

Jednak jsem měl rád ten formát, líbila se mi videa a představa, že bych se mohl podílet na přípravě takového eventu mi přišla hodně lákavá. Pracoval jsem v technické oblasti a TEDx pro mě byl úplně jiný svět. Taková protiváha, kde můžu jít na kávu s paní, která vychovává 12 dětí a bavit se s ní o jejím životě. Nebo s člověkem, který chodívá do uprchlických  táborů a má informace z první ruky. Byly to pro mě úplně jiné světy. Ty příběhy mi otevřely dveře - do té doby pro mě zavřené.

Obzory si rozšíříš i samotným sledováním TED a TEDx videí. Dává ti organizace eventu ještě něco navíc, co divák v publiku nezažije?

Pro mě jsou to dvě věci. První je možnost seberealizace. Pocit, když po mnohých měsících příprav proběhne ten jeden den TEDx a když to celé dopadne dobře, je nepopsatelný a kvůli tomu pocitu to asi všichni děláme. A druhá hodně důležitá věc je, že jsem díky TEDxu potkal skvělé lidi. Náš tým je úžasný a v podstatě celá moje sociální skupina v Praze se točí kolem TEDx. Je to taková malá rodinka a jsem velmi rád, že jsem je všechny poznal a že s nimi můžu spolupracovat.

Vy všichni TEDx organizujete dobrovolně, bez nároku na honorář a ve svém volném čase, což vyžaduje hodně energie. Přepadne tě někdy chuť vykašlat se na to?

Když se toho sejde hodně v práci, do toho řešíš osobní věci a TEDx, začnou ti docházet síly a někdy si řekneš “Mám to zapotřebí?”. Ale vždycky mě něco zase nakopne. Vydaří se schůzka s řečníkem a najednou se těšíš, jak toho člověka uvidíš na pódiu. Nebo se setkáš s někým z týmu a navzájem se podpoříte. Mě dost pomáhá pocit zodpovědnosti i radost z toho, že ten event jako takový bude. Baví mě skutečnost, že se podílím na vytvoření něčeho, co by vůbec nemuselo být. Teď nás nechci nijak glorifikovat, ale TEDx funguje jen proto, že se skupinka lidí rozhodla, že ho tento rok uspořádáme.

TEDxPrague 2018 tady máme co nevidět, na co se ty sám nejvíc těšíš?

Na všechno! Od toho prvního momentu, kdy se lidi usadí, zhasnou světla, pustí se znělka a začne mluvit první řečník, se sálem rozlije speciální atmosféra, kterou je cítit až do konce. A na tuhle atmosféru se těším. U mě se trochu míchá s napětím a stresem, ale ta kombinace je svým způsobem vzrušující.


Děkuji za rozhovor a ať se na pódiu vydaří všechny kotrmelce!

Ptala se: Jana Orlovská