V rámci třetího setkání TEDxPragueSalon jsme se opět ptali vědců. Tentokrát na otázky související s rolí komunikace v naší ochotě spolupracovat a ostatní ke spolupráci získávat. Chceme se na věc podívat z hlediska antropologie, psychologie, sociologie i neurověd.

Stručná úvodní vystoupení ve stylu TEDTalks byla doplněna netradiční diskusí, do které se zapojili i mnozí z účastníků.

TEDxPragueSalon2014

O čem to bylo tentokrát?

Člověk je úžasné stvoření a dokáže vymyslet a vytvořit obdivuhodné věci. Každý z nás má různé dary a talenty – nikdy však ne všechny. Nemůže být také najednou na několika místech a zvládnout všechno. Proto neustále potřebujeme často velmi složitou spolupráci s ostatními.

Více než cíle

Jenže: na to, že nás s někým spojí společné cíle, jsme koneckonců celkem zvyklí. Lze ale zažít i mnohem hlubší formu spolupráce.

Už jste někdy okusili, jaké to je, když je spolupráce založena na něčem, co přesahuje pragmatickou orientaci na výsledek? Co se vlastně mezi lidmi děje, když už i společné úsilí je silným prožitkem? Víte, jak docílit takového vzájemného nastavení, ve kterém ani dílčí lidské nedostatky nebo selhání nejsou překážkou a nebrání společné pohodě?

Pocit, že mezi námi proudí energie

Každý z nás si snad vybaví alespoň krátký moment, kdy měl pocit, že vlastně nejde o to “co děláme”, ale že to děláme právě “my – já a ty”. Nebyly pak nakonec i výsledky takové aktivity překvapivě lepší než jindy a s jinými lidmi?