Přijednou k nám tetolky aneb rozhovor u piva

31. srpen 2016

–„Tak čau!"

     –„Čau“ (cinknou pivní sklenice)

[...]

– „Cywe Jirko, tak zas přišel mladej s tim, že budou i u nás ty tetolky. Taky to u vás tak letí?

     – „Myslíš titulky? Jako že se už nebude dabovat a budem i telce koukat na filmy s titulkama?"

– „Ne titulky, tedtolky. Jako Ted a tolky. Chytrý povídání nějakýho Teda či koho. Je to z Ameriky."

     – „Jo ahá, počkej Karle, ty myslíš TED Talks, ne?"

– „No, jasně, tak nějak to řikal. Že prej to bude už i u nás v Praze. Ty vo tom něco víš?"

     – „Hmmm. Mladá na to docela kouká. Už mi to taky párkrát pustila a je to celkem zajímavý."

– „A co to teda je? Mě ty mladý s tou jejich angličtinou dycky jenom rozmrzej. Já za to nemůžu, že jsme se ve škole učili ruštinu a pak už to nebylo moc kdy dohánět, cywe, když jsem je musel všechny živit. Jako pracovně nějak funguju, ale že bych si užil nějaký přednášky, to ne."

     – „No, to já mám taky docela problém. Holt jsme se narodili do jinýho světa. No hele to jsou takový krátký jako vystoupení na jedno téma. Fakt různý – vona mi tuhle ukazovala ženskou, co držela v ruce mozek, a povídala o tom, jak sama sledovala, co s ní dělá mrtvice. Celkem maso. Pak nějakýho týpka, co povídá vo podmořskym životě. To taky nebylo blbý. Pak něco vo zranitelnosti, to jsem moc nedal."

– „Počkej, a to jsou jako namíchaný videa z různejch konferencí? A tos tomu rozuměl?"

     – „Ne cywe, to je prej jedna akce, na který jsou namíchaný ty řečníci. Jako že tam mluvěj vo letadlech, vo vězení, vo orgasmu, na střídačku."

– „Vo orgasmu jo? Co se vo tom dá říkat? Chi chi. Pane vrchní, ještě dvakrát!"

     – „No, náhodou na ten orgasmus jsem se koukal sám, jsem se pak díval na tu jejich stránku. A celkem dobrý."

– „Hm. No já nevim. A tos' tomu rozuměl?"

     – „No zrovna u tohohle byly i český titulky. Tak se to dalo."

– „Čoveče já ti nevim. Jako zní to zajímavě. Takový mixle v pixle. A to jako s tim ty Amíci přijedou i k nám?"

     – „Nee. Že prej to místní děcka dělaj tady u nás, jako nezávisle, ale podle toho vzoru. Krátký, namíchaný různý témata. Voni to nejsou vodborný přednášky, spíš takový povídání. Ale celkem se u toho prej pobavíš. Řikaj tomu TEDex."

– „Tak na ex!"

     – […] „Neblbni.

– „Ty Jirko, a to je taky celý v angličtině?"

     – „Prej ne, prej u nás česky. To by ani ty mladý nevydrželi celej den v angličtině."

– „Cože, celej den? Co si tam proboha celej den povídaj?"

     – „Hele no asi všelicos. Mladá posledně přišla nadšená. Že ji to jako nakoplo. A je fakt, že vod tý doby sem tam přijde s nějakym nápadem, jak něco dělat jinak, a furt něco kutí. No lepší než aby si votráveně lakovala nehty, že jo."

– „Hm, to bude nějaká zase móda těch mladejch. Jsou posedlý tim sebezlepšovánim. Já jsem taky musel na sobě makat, když jsem po škole nastoupil do fabriky a zjistil, jak jsou mi ty chytrý kecy a diplom k ničemu v reálnym životě. Ale zase teď už je to lepší. Já už bych další učení se asi nezvlád."

     – „Cywe to mě taky nadzvedlo, když mi mladá ukazovala nějakýho lorda, co prej úplně skvěle řeční vo tom, jak škola zabíjí kreativitu. Vona neřekne tvořivost, prej kreativitu. Káča. No ale díval jsem se s ní na to, a fakt byl ten člověk vtipnej. Jako jestli takhle vtipný lidi budou mluvit i u nás, já bych za to těch šestnáct stovek dal."

– „Cože, šestnáct stovek? Se zbláznili ne?"

     – „No, von lístek na stojáka na dvouhodinovej koncert Paula McCartneyho stál dva a půl litru a tohle je na celej den i s kejteringem, jako s jídlem. A ty děcka z toho samy prej nic nemaj, ty prachy jdou na pronájem."

– „A to má nějaký téma? Nebo se to všecko fakt namíchá jak bramborovej salát?"

     – „Naše a cizí. Nebo tak nějak."

– „A sakra. To zas bude multikulti keců. Jako já ty děcka chápu, že se jim líbí cestovat a kamarádit se s různobarevnejma lidma. Já na to prostě jenom nemám výbavu. My jsme zamlada tak akorát jednou vzali NDR, jednou Bulharsko. Stejně tam nebylo s kym a vo čem povidat. Voni to maj jednodušší, s tou jejich angličtinou. A taky nemaj rodiny, já v jejich věku už byl ženatej a makal ve fabrice u rýsovacího prkna."

     – „Hele Karle, to už je prostě jinej svět. Já to mám podobně. Ale prej tam bude nějakej týpek, co dal dohromady automaticky řízený náklaďáky bez řidiče a provez je celou Evropou."

– „Cywe, fakt? Tak to by mě zajímalo."

     – „No já jsem si řikal, že bych třeba trochu líp pochopil, čim dneska ty děcka žijou..."

– „No jestli pudeš ty, tak já bych to taky zkusil. Mladej bude nadšenej, že má otecko trochu zájem vo jeho koníčky."

     – „Tak platí. Třeba nás na starý kolena ještě něco překvapí!